Reportáž: Mazda Reunion 2018

Letošní sezonu Mazda srazů mělo tradičně zahájit setkání v Královéhradeckém kraji koncem května, avšak kvůli osobním problémům organizátorky Moniky muselo sejít z dalšího ročníku. Samozřejmě jí to nemáme za zlé a budeme se těšit za rok!

Nezbývalo tak nic jiného, než vyčkat na následující ročník Mazda Reunion, který byl naplánován opět na třetí červnový víkend na onom místě jako loni, čili v příjemném kempu ATC Karvánky nedaleko Soběslavi. Nakonec jsme se dočkali zmíněného termínu a vyrazili směr jižní Čechy.

Očekávání byla veliká, poněvadž loňský ročník se opravdu vydařil, a proto organizátory Milana a Míru čekal nelehký úkol. Stejně jako v roce 2017, i letos najížděly první vozy během pátečního večera, avšak valná většina přijela do kempu v průběhu sobotního dopoledne. Na rozdíl od minulého roku, kdy jsem vyrazil sám z Vysočiny, jsme letos vyjeli v celkem slušné partě. Sraz byl v sobotu cirka půl sedmá ráno na jedné z třebíčských čerpacích stanic, kam jsem dorazil společně s dvěma MX-5 (NA a NC), mrkací 323F (BG) a 6 sedan (GG). Poté jsme se vydali k jihlavskému supermarketu, kde čekaly další dvě Mazdy – 3 (BK) a neobvyklá 3 Sedan (BL).

Po úvodním pokecu, seznámení s trasou a řádné snídani (díky, Romčo!) jsme nasedli do svých aut a pomalu se proplížili centrem Jihlavy. Čekala nás cirka 100 km dlouhá cesta a čela kolony se ujal Karel se svou krásnou decentně upravenou MX-5 (NC). Už pár dní před samotným srazem bylo rozhodnuto, že pojedeme směr Pelhřimov a Tábor, takže se také tak stalo. V půlce cesty jsme si dali ještě pětiminutovou zastávku na čerpací stanici, ale pak nám zbývalo už asi 20 minut do výše zmíněného kempu.

Po projetí vstupní bránou nás hned stavěl Milan a Míra se svým pomocným personálem, kdy po přátelském přivítání následovalo předání programu, časopisu Mazda Revue a dalších drobností. Samozřejmě hned u vjezdu stála, troufám si říct, hlavní hvězda letošního ročníku Mazda Reunion – jedovatě zelená Mazda 6 Wagon (GY) s bronzovými koly na vzduchovém podvozku, která patří právě Milanovi. Pokud si nevzpomínáte, tak loni měla jeho Mazda sériově modrou a stříbrná kola.

Jakmile nás kluci organizátoři pustili do kempu, uviděli jsme za rohem už slušnou sestavu zaparkovaných Mazd. Zaparkovali jsme tedy vedle ostatních a šli se přivítat, či případně seznámit s novými tvářemi. Hned na úvod mě překvapilo, že zatímco loni nebyla žádná mrkačka 323F ani MX-5, tak letos jich bylo hned několik. Dokonce se sešly první tři generace MX-5, k dokonalosti chybělo už jen ND.

Mezitím se však přiřítil Míra coby Jigsaw (smích), ne vážně, Míra dojel na opravdu zvláštním kole s pomocnými kolečky, co mělo ještě zvláštnější řízení, a oznámil nám, že s daným vehiklem se bude jezdit slalom na čas. Postupně se tak valná většina odebrala k dráze, kde probíhala daná soutěž s kolem. Osobně jsem se nezúčastnil, neboť volný prostor mezi auty mi vyhovoval pro focení aut do článku. Mohl jsem se navíc pokochat krásně bílou Mazdou RX-7 Turbo II (FC) i červenou RX-7 Cabrio.

Po slalomu s kolem bylo rozhodnuto, že je čas oběda, a proto naše malá partička z Vysočiny si zašla do nedaleké restaurace, kde si Lucie s Romčou krátily čekání na jídlo skákáním na trampolíně. Po obědové pauze následovala tato soutěž – ženy prodávaly vybrané vozy skutečným majitelům, jako tomu bylo v loňském roce. Poté se začala řešit spanilá jízda.

Organizace byla identická s loňským ročníkem, takže se opět řadily vozy podle modelových řad, což mi přijde jako fajn nápad. Takže kolona začínala všemi generacemi Mazd 6, poté následovaly Mazdy 3, dále Xedos 6 (škoda, že nedojel i Xedos 9), 323, 626, MX-3, Premacy, MPV a na samotném konci se pak ocitly MX-5 a RX-8. Ono to má své opodstatnění, neboť podle organizátorů jde o strategický tah. MX a RX mohou na konci kolony tzv. blbnout, nikoho tak nezpomalí ani neohrozí a vždy stihnou kolonu dojet.

Jako v loňském roce, i letos se jel cirka 40 km okruh, takže se jelo přes Veselí nad Lužnicí a dále pak okolní vesničky až se dojelo k Soběslavi a odtud zpět do kempu. Samozřejmě i po dobu spanilé jízdy probíhalo zdravení s kolemjdoucími, ať už rukou či klaksonem. Ale mě osobně potěšili i někteří protijedoucí řidiči, kteří „odstavili“ své auto až téměř do škarpy a nechali tak naši kolonu projet bez potíží. Takže díky! Po návratu do kempu se ještě házelo s litrovkou oleje či brzdovým kotoučem do dálky. Jakmile odházeli všichni zájemci, byla chvíli volná zábava, ale někteří účastníci se spíš začali pomalu loučit.

Než se tak stalo, organizátoři stihli ještě vyhlásit výherce jednotlivých soutěží, a to včetně dětských, a obdarovat je drobnými předměty. Poté došlo k závěrečné řeči Milana i Míry, kdy poděkovali všem dorazivším a také za bezproblémový průběh. Samozřejmě nezapomněli ani udělat malou pozvánku na následující sraz, který se koná 21. července 2018 na malém letišti v Komárovicích u Brtnice na Jihlavsku, a je pod záštitou právě Mazda News. Rád Vás uvidím na mnou pořádaném srazu :-). Většina se pak tedy rozloučila a vydala se do svých domovů.

Zbytek účastníků si mezitím zařizovalo místo k přespání, takže někteří si upravovali auta a někdo zase povlíkal postele v chatkách. Pozdní večer se nesl v klidném duchu, kdy pár jedinců zavítalo na naši chatku č. 2, kde opravdu nebyla nouze o zábavu (smích), a ostatní zase popíjeli v blízkosti hospůdky. Během nočních toulek kolem rybníka jsme dokonce narazili i na skvělého člověka z Car Star Praha, takže jsme si velmi příjemně popovídali o Mazdách. Těsně před spaním nás však ještě zabavila „Akce klika“, takže někteří ulehli tak hodinu po půlnoci, a ostatní zase až tak ve tři ráno.

Vstávání probíhalo u nás v klidném režimu, takže mezitím se než se otevřely dveře restaurace, připravili jsme chatku k odevzdání. Snídaně byla velmi chutná, a dokonce jsme u ní strávili víc času, než jsme původně zamýšleli, neboť bylo co probírat. Následovalo loučení i zbytku party z Vysočiny a vyrazil jsem tak společně s Lucií i Romčou domů. Po cestě domů jsme se krásně projeli a postupně se oddělili. Doma jsme byli cirka kolem třetí odpoledne a pochopitelně nabití pozitivních dojmů.